Představení Nory jako spisovatelky
Než začala psát, hledala v životě nějaké východisko. Zůstala sama doma se dvěma malými syny. Věnovala se hlavně zahradničení a dalším domácím pracím jako je například konzervování ovoce a zeleniny a šití oblečení pro své děti.
Vánice v únoru 1979 ji uvěznila v domě na celý týden. Tehdy bylo naprosto nemožné dostat se dolů z kopce, kde bydlela. Dopolední školka pro syny proto nepřipadala v úvahu. Se syny hrála hru Candy Land, ale zásoba čokolády slábla. Nikdy neuvažovala o spisovatelství jako o povolání. Myslela si, že každý člověk v hlavě nosí příběhy. Tehdy ale byla zoufalá. Vytáhla zápisník a začala psát jeden z těch svých příběhů. Jak příběh postupně dostával svou tvář na papíru, v Nořině hlavě se začala klubat myšlenka, že „to je ONO. To je přesně to, co chci dělat.“Rozhodla se napsat příběh patřící do kategorie romance, protože nedávno začala číst Harlequinské romance. Tehdy byl Harlequin jediným vydavatelem knih tohoto žánru a všichni jeho spisovatelé byli z Británie. Rukopisy, které jim Nora zaslala, byly však souborně odmítnuty.
V roce 1980 Nora zaslechla, že nový vydavatel – Silhouette – hledá autory, kteří by vytvořili americkou obdobu na romance od Harlequinu. V létě toho roku Silhouette zakoupil Nořinu první knihu. Irský plnokrevník vyšel v roce 1981. Jak léta plynula knihy Nory Roberts byly vydávány několikrát za rok v nakladatelství Silhouette. V roce 1987 začala psát jednotlivé tituly pro nakladatelství Bantam. O pět let později se přesunula vydávat do nakladatelství Putnam. Zde vydává jak pod svým vlastním jménem Nora Roberts, tak i pod svým pseudonymem J.D. Robb. Můžeme její knížky najít ale také pod pseudonymy Sarah Hardesty a Jill March.
Nyní jsou již její synové dospělí. Když se Nora dívá zpět do oné únorové vánice, která byla téměř jako požehnání v přestrojení, říká: "Začala jsem psát, abych si uchránila svoje duševní zdraví a našla jsem práci, kterou miluji."
Od doby, kdy začala psát, používá disciplínu a talent v rovné míře. Psala hlavně v době, kdy děti byly ve školce a pak také o víkendu. Nyní, po 160 knihách a nespočetných bestsellerech, píše osm hodin každý den.
V horním patře jejího domova se nachází její pracovna. Odráží Nořinu tvrdou práci a zároveň i odměny, které za svou práci sklízí. Na stěnách visí zarámované obaly jejích knih. Na policích jsou ceny ze soutěží a Nořina sbírka různých křišťálových figur. Na stole před velkým oknem stojí počítač, takže při psaní může relaxovat pohledem na les, který se nachází za jejím domem. Teplou a okouzlující místnost doplňuje pohodlná pohovka.
Kdybyste se jí zeptali, jaký je podle ní perfektní den, překvapila by vás její odpověď. Takový den je podle ní ten den, kdy ji během psaní nic neruší. Sama ale dodává, že nemá mnoho takovýchto perfektních dnů. Její typický den začíná rozcvičením v bazénu nebo na eliptickém trenažéru. Teprve poté se pustí do práce. Nejprve proběhne svůj e-mail a různé internetové stránky včetně stránek svých fanoušků. Pak se ponoří hlupoko do své práce. V poledne svou práci přeruší a zkontroluje znovu e-maily. Čas na jídlo pro sebe a pro svého manžela je kolem čtvrté až páté hodiny odpoledne. Když jí kniha jde dobře nebo pokud byla vyrušena během dne, jde po jídle zpátky do pracovny a píše ještě hodinku nebo dvě do večera.
S jejím vydavatelským rozvrhem odpočívá až večer. Uvolnění jí přináší čtení nebo sledování televize s manželem Brucem.
